modrý kůň.JPG
martianus1@seznam.cz
IMG24.EU

III.


Tak tys zdědila zámek,“ ušklíbl se Jerrin pobaveně. Sebral ze stolu papírovou krabici a dolil si do sklenice pomerančovou šťávu. Teď, když se Virginii násilím podařilo odtrhnout ho od klávesnice, pomalu se z něj stával zase normální člověk. Dokonce natolik, že ji objal a laškovně políbil za ucho. „Ginny, nezkoušej to na mě, apríla dávno bylo,“ usmál se.

Ovšemže jsem zdědila zámek,“ ohradila se důstojně, přičemž se snažila nevnímat Jerrinovu teplou dlaň smyslně bloudící po jejích zádech. „Po Anne Burneyové, která byla nevlastní sestrou mého dědečka poté, co se jeho matka podruhé provdala. Zkrátka taková moje vzdálená prateta, chápeš?“

Chápal pouze tolik, že Virginii to dneska sluší naprosto báječně a byl by hřích toho patřičně nevyužít. Kdypak se jim znovu podaří udělat si podobně krásný večer?

Au! Ksakru, co to tady –“ zavrčel, když ho tuhý hřbet jakési knížky rýpl pod žebra a nevěřícně vydoloval Dějiny Mandraku zpod okraje Virginiina polštáře.

S tímhle ty teď spáváš?“ potřásl udiveně hlavou. Nedokázal odtrhnout zrak od kapitoly o protestantsko-katolických válkách, z nichž po mnoha střetnutích vyšla vítězně strana Jakuba I., syna skotské královny Marie, jak se zrovna poučil.

Virginie, ten zámek, to není vtip?“

Samozřejmě, že není. Cos myslel?“

No já jenom že – jsem vůbec nevěděl, že tvůj dědeček byl Angličan –“

Jerrine, co ty o mně vlastně víš?“ povzdychla.

Hmm, kupříkladu to, že jsi nejhezčí… nejlepší… nejroztomilejší … a máš ty nejsvůdnější nohy na světě,“ plýtval na ni Jerrin svým šarmem.

Vážně? A do Anglie bys se mnou příště neletěl?“ využila pohotově jeho milostného rozpoložení.

Nutno přiznat, že namísto obvyklého: „Ale zlato, víš co mám práce,“ se Jerrin zmohl na příkladně hrdinskou odpověď: „Tak fajn. Kdy nám to odlétá?“ A ještě se přitom dokázal usmát takřka přirozeně.


*


Cože! Další dovolená!?“ vytřeštil na Virginii skrz zlaté obroučky oči její nejvyšší šéf. Pak se ale pohodlně uvelebil do svého anatomicky tvarovaného křesla a složil ruce tak, že se dlouhými propletenými prsty lehce opíraly o pracovní desku.

Virginie, drahoušku,“ usmál se, „je ti doufám jasné, že tvá dlouhodobá nepřítomnost nás nutí, prozatím čistě teoreticky,“ zlehka si odkašlal a pak, aniž by dokončil předešlou, začal rovnou novou větu: „Já osobně i celé vedení oceňujeme tvou odbornost a schopnosti, ale přesto další třítýdenní dovolená jaksi zakládá domněnku, zda se práci, kterou děláš, hodláš věnovat s maximálním nasazením, jak to naše firma od všech svých zaměstnanců očekává,“ řekl, přičemž se ladně přenesl přes skutečnost, že je to Virginiina první dovolená po třech letech. „Rozumíš mi, Ginny, že? Jsem si jistý, že znovu uvážíš, co pro tebe představuje, abych tak řekl, životní prioritu. Zda práce a kariéra nebo jakési soukromé záležitosti,“ obdařil Virginii dalším z arzenálu zářivě přátelských úsměvů, zatímco se ji nenápadně pokoušel vystrkat ze dveří.

Moment, mám to chápat tak, že pokud budu trvat na svém, můžu počítat s výpovědí?“

Šéf si znovu odkašlal, tentokrát o poznání nervózněji. „Mám-li být naprosto upřímný, pak ano. Pro firmu to samozřejmě bude ztráta, ale nikdo nejsme nenahraditelný, že?“ Jeho další pokus o vřelý úsměv žalostně ztroskotal.

Tak vida, pomyslela si Virginie. To mám za to, že jsem pět let neznala nic než práci! Víc než nával sebelítosti jí zatím lomcoval vztek. Pět let se dřu jako blázen, přesčasy, víkendy, noční telefonáty, spousty úsměvů vyplýtvaných na lidi, kteří by mi jinak mohli být ukradení − a co za to? Nezastíraná výhružka, že pokud se jednou odvážím myslet taky sama na sebe, nezbyde mi, než sbalit si stůl a vypadnout. Dobře šéfe, máte pravdu.

Ano, souhlasím s vámi,“ slyšela se pronášet klidným, vyrovnaným hlasem, jímž obvykle jednávala s obzvláště otravnými zákazníky. „Skutečně je to otázka priorit. Člověk si někdy musí ujasnit, co je pro něj nejdůležitější. A pro mě je teď nejdůležitější vrátit se do země svých předků a ujmout se tam svého dědictví. Na té dovolené trvám. – Přeji vám příjemný den,“ oplatila mu stejně profesionálním úsměvem a zavřela za sebou dveře.

Virginie, ty idiote, cos to udělala? Máš vůbec rozum! Kde jinde si vyděláš tolik peněz jako tady? Pět let jsi budovala svoji kariéru a teď všechno úsilí hodíš za hlavu! Víš co jsi? – Ano, vím, co jsem. Jsem na sebe pyšná! Virginie hrdě vztyčila hlavu a se stejnou odvahou s níž její průkopničtí prarodiče hleděli přes oceán, ona obrátila svůj pohled zpátky k Anglii. Přinejmenším jsou tam pořád vidět hvězdy i jinde než jenom na vlajce, pomyslela si optimisticky.
 

*


Jerrinovou největší výhodou bylo, že mohl pracovat kdekoli, kde se dal připojit do sítě jeho superšpičkový notebook. Na strašidelném zámku uprostřed divočiny to zatím nezkoušel, ale jak sám prohlásil, všechno v životě je jednou poprvé. Nadto skutečně pocítil i něco jako zodpovědnost. Neměl by klid, kdyby Ginny, ve stavu, v jakém byla, nechal odletět samotnou.

Doktor Williams už je netrpělivě očekával. Pilný, spolehlivý a pochopitelně žádostiv své tučné provize. Co se dalo vyřídit, vyřídil. Zbývalo několik Virginiiných podpisů a Mandrake byl připraven k okamžitému prodeji. Vévodův zájem trval, takže, jak se doktor Williams vyjádřil, on celou věc vidí ve velmi dobrém světle.
 

*


To odpoledne se Virginie neprocházela po vřesovišti náhodou. Od paní McLiamové věděla, že projížďky hraběte Sheldona mají svůj každodenní pravidelný řád.

To je ale náhodička,“ zasmála se proto nezbedně, když se před ní vynořil na jezdecké stezce, tentokrát bez pláště i bez klobouku, protože byl krásný slunečný den.

Přišla jsem vám poděkovat a vrátit knížku, už jsem ji celou přečetla.“

Opravdu?“ zatvářil se překvapeně, ale oči mu zářily radostí. Až nyní si Virginie všimla, že je vlastně velmi hezký. I když ne, hezký nebylo správné slovo. Hezký znamená něco vnějšího. Hezký může být i staniol od bonboniéry. Zajímavý bylo mnohem přesnější.

Kdykoli se ho třebas jen cípkem myšlenky pokusila srovnat s Jerrinem, pokaždé skončila na velmi tenkém ledu vlastních dohadů a dojmů. Jerrin představoval takřka dokonalý typ úspěšného mladého muže. Uvědoměle budovaná kariéra, četné podnikové večírky s přemírou šampaňského a společenské nudy a Velká Budoucnost ležící před ním. Naproti tomu Ivor Sheldon? Dost těžko říct.

Virginie se původně snažila přimět Jerrina, aby vyrazil ven spolu s ní. Bohužel zrovna prožíval jeden ze záchvatů geniality, během nichž dokázal za jediné odpoledne zvládnout víc práce než jiní za celé týdny.

Teď?“ zakňučel zoufale, fanaticky listuje jakýmisi papíry, a dodal, že větší dávka kyslíku by ho beztak zabila. Virginie jenom pokrčila rameny. Jeho škoda. Mohl poznat opravdového britského lorda, ale když místo toho dává přednost společnosti záporných iontů vyzařujících z obrazovky, je to jeho mínus.

Potěšilo by mě, kdybyste si tu knížku nechala jako památku na Mandrake,“ promluvil hrabě vedle ní tiše. Chvíli šli dál mlčky, jen koňská kopyta měkce klapala na trávou zarostlé cestě.

Virginie uvažovala, zda mu má povědět o vévodově nabídce. Konečně, smlouva o prodeji je na spadnutí a tady se stejně nic neutají.

Ano, slyšel jsem,“ přikývl. „Určitě nabídl slušnou cenu a jsem si jist, že všechny body smlouvy řádně dodrží,“ dodal Ivor s hlubokým přesvědčením, i když nijak radostně.

Vy vévodu znáte?“

Dost dlouho a dost dobře, myslím.“

Ale zdá se mi, že ho nemáte zrovna v lásce,“ podotkla Virginie všímavě.

Prudce se zastavil a obrátil k ní tvář naplno. Udivilo ji, jak protichůdnou směs pocitů v ní na kratinkou chvíli dokázala zahlédnout. „Můžu vás ubezpečit, slečno Fosterová, že to, co je mezi vévodou Longtownem a mnou, nemá se vzájemnými sympatiemi nebo antipatiemi příliš společného,“ ujistil ji chladně. „Je to výhradně otázka odlišného pohledu na věci, které my oba považujeme za důležité.“

Vévoda chce Mandrake přestavět na luxusní hotel,“ namítla Virginie. „Mně osobně to nepřipadá jako špatný nápad.“

Já vám povím, co z něj udělá. Disneyland! Na nádvoří nechá vykopat bazén a z věže do něj povede krytý tobogan! Všude kolem budou chrastit rádoby stylová brnění a unudění snobští hosté to budou zapíjet šampaňským, cpát se kaviárem a tvářit se, jak je to úžasné, ačkoli to nechutná o nic líp než rozžvýkané polystyrenové kuličky!“

Virginie překvapeně vzhlédla. Nebylo pochyb! Ivor Sheldon zuřil. A ani se to nesnažil zastírat.

Promiňte, dal jsem se unést,“ omluvil se sice vzápětí, ale Virginie věděla, že by nazpět nevzal ani čárku. Řekl jí, co říct chtěl, a řekl to tak, jak to cítil. Vyhlášené anglické etiketě tím zřejmě vrazil pořádný políček, ale americká dívka tu otevřenost dokázala ocenit.

Ještě jednou se omlouvám,“ zopakoval a tentokrát už to bezpochyby myslel upřímně. „Lituji, že jsem se pokusil zatáhnout vás do sporu, který není váš. Prosím, zapomeňte na to, pokud můžete.“

To bych samozřejmě mohla, můj milý, jenomže já nechci. A nejen že nechci, já se taky dozvím, co vy dva s vévodou spolu máte. Jako že jsem z Phoenixu!

Asi vám budu připadat jako dotěrná Američanka, ale musím přiznat, že váš spor mě tímto okamžikem začal zajímat,“ usmála se trochu škádlivě.

Opravdu? Vy jste ale pokušitelka, slečno Fosterová. Víte vy vůbec, k čemu mě nabádáte?“

Naprosto přesně. My Američané máme jednu dobrou zásadu: neodsuzovat žádný názor, dokud se nepřesvědčíme o jeho nesprávnosti.“

Dobrá, přání krásné dámy je mi rozkazem. Spěcháte, nebo by vám nebyla proti mysli menší procházka? Rád bych vám něco ukázal. Zámek King’s Hall, jestli jste o něm slyšela. Hotel pět let po generální přestavbě, klientela výhradně z nejvyšších kruhů – zajímalo by vás to?“

Zajímalo, samozřejmě že zajímalo, přisvědčila Virginie.

Možná byste měla zavolat domů, že se zdržíte, aby neměli strach. Zpátky vás odvezu autem,“ navrhl.

Virginie sice nepředpokládala, že by po ní Jerrin mohl vyhlásit pátrání dřív, než se probere z pracovního vytržení, ale pro klid duše mu odeslala krátkou zprávu.

Odpověď přišla vzápětí. „O.K.,“ odepsal stručně. Zjevně jím dosud cloumalo tvůrčí opojení, z něhož si nepřál být vyrušován.

Tak hotovo, můžeme vyrazit, jsem připravena na všechno.“

Jak se vzápětí ukázalo, na všechno připravena nebyla.

Už jste někdy seděla na koni?“ zeptal se Ivor Sheldon s výrazem, jenž dával tušit, že ať odpoví jakkoli, nakonec ji tomu děsnému zvířeti stejně nacpe na hřbet. „Pěšky by vás bolely nohy,“ odmávl její námitku o kladném vztahu k pěší turistice.

A na koni mě zas budou bolet úplně jiné části těla, pomyslela si Virginie, ale ponechala si tu uštěpačnou poznámku pro sebe. „Pokud Kopretina nebude proti,“ souhlasila odevzdaně.

Kopretina?“ podivil se.

Aha, tak alespoň něčím jsem tě dostala! „Zprávy se tady v údolí šíří opravdu rychle, pane hrabě,“ dodala lehce a patřičně si vychutnala jeho výraz.

Ale, ale? Kterápak dobrá duše byla tak sdílná? Krom toho, domníval jsem se, že vy Američané šlechtické tituly moc neuznáváte, nebo se mýlím?“

My Američané,“ opakovala poněkud posměšně Virginie, „jsme vskutku toho mínění, že hodnota člověka tkví v něčem jiném.“

Nezbývá mi než souhlasit. Zlatá vizitka s hraběcí korunkou zatím z nikoho lepšího člověka neudělala. Takže pro vás jen Sheldon nebo ještě raději Ivor, budete-li souhlasit.“

Já jsem Virginie,“ řekla Virginie a podala mu ruku.

Takže Virginie, už jste někdy seděla na koni?“

Ne, nikdy.“

Žádný strach, všechno je jednou poprvé,“ uklidnil ji jakoby ozvěnou Jerrinových slov. „A Kopretiny se nebojte, normálně na ní jezdí malé děti, viď, holčičko,“ udělal na koně, jenž se zatvářil důležitě, neboť pochopil, že se právě stal středem pozornosti.

Neunesla by nás oba?“ otázala se Virginie, když se s Ivorovou pomocí vyškrábala do sedla a on se chopil otěží, aby koně po úzké stezce vedl.

Asi unesla. Jenže kdybych seděl za vámi,“ pohlédl na Virginii s tak poťouchlým výrazem, jakého by podle všeho, co o anglických lordech slyšela, vůbec neměl být schopen, „vaše blízkost by mi nesmírně lichotila, ale v případě nouze bych ji nedokázal ovládat. A pokud bych seděl před vámi, asi bych vám dost kazil výhled – a to by byla škoda,“ ukázal na mírně zvlněné kopce okolo. „Když louky kvetou, bývají hory nejkrásnější.“

Z výšky koňského hřbetu se Virginie rozhlédla kolem. Desítky drobných kvítků se tu choulily k zemi nebo zas odvážně vystrkovaly hlavičky z trávy, bílé, růžové, blankytné i žluté, všechny půvabné a žádné úplně stejné. Bylo to nádherné a Virginie to také tak řekla. Zdálo se, že to Ivora potěšilo. Patriot, uvědomila si okamžitě. I když chováním zároveň tak trochu rebel. Zajímavá kombinace…
 

*


Zámek King‘s Hall ohromil Virginii už zdálky svou majestátní velikostí. Přijížděli k němu odzadu, přes rozlehlý park vroubený starými stromy a tím nejangličtějším trávníkem, jaký kdy viděla; jedno stéblo jako druhé, žádné delší, žádné kratší, nikde ani lísteček plevele. Virginie si představila tu džungli rozrůstající se kolem Mandraku a jenom v duchu zaúpěla.

Úžasné,“ řekla nahlas.

Vám se to líbí?“

A vám ne?“

Nevím,“ odpověděl Ivor zamyšleně. „Ale občas si tu připadám jako na schůzi nějaké politické strany. Liga Zeleného trávníku proti Koalici Bílého jetele! Každá monokultura je svým způsobem zrůdná, nepřipadá vám?“

Virginie se pokusila podívat na trávník těmato očima. Inu, něco na tom bylo.

U hospodářských stavení Ivor zastavil. „Když dovolíte, jenom zavedu koně do stáje. Hned jsem zpátky.“

Moment,“ zarazila ho. „Nechcete mi doufám naznačit, že celý tenhle obrovský zámek je váš, že ne?“

Zdálo se, že ho to dost pobavilo. „Samozřejmě, že ne. Jeho majitelem je přece vévoda Longtown, myslel jsem, že to víte. Já tu mám jenom ustájené koně, protože je zatím nemám kam jinam dát.“

Když se po malé chvíli znovu objevil, Virginii neušlo, že se někde v rychlosti stihl i převléknout.

Po vzorně upravených štěrkových cestičkách došli k zámku a zadním vchodem nepozorovaně vklouzli dovnitř. Ivor ji obezřetně vedl přes místnosti personálu, po schodech do prvního patra, kde stanuli na začátku dlouhé chodby, bohatě zdobené zlatem a štuky. Obrovská zrcadla zasazená do jednotných rámů vracela jejich obraz mnohačetnými odlesky a neposkvrněné nachové koberce měkce tlumily zvuk kroků.

Virginii napadala spousta otázek, ale prozatím se omezila na to, že pozorovala a vyčkávala. I nevyřčené otázky totiž mají svou cenu.

Jednotlivé pokoje byly zařízeny na nejvyšší možné úrovni, tak vysoké, že se Virginie téměř bála něčeho dotknout, aby neporušila pel drahého luxusu, ulpívající na každé drobné částečce celku, blýskajícími se kohoutky v koupelně počínaje a dokonale sladěnými barvami potahů na postelích konče. Po dvojitém schodišti vroubeném drobnými kamennými plastikami sešli do vstupní haly s mramorovou sochou bohyně Diany, obklopené zurčící fontánkou a zaručeně pravými umělými květinami.

Bylo to velkolepé. Dokonalé a bez poskvrnky. Virginie pomalu začínala chápat, co na tom Ivora tak štve. Právě ona dokonalost! Mezi ní totiž nezbývalo místo pro legendy, tajemství nebo náhodu a možná, že ani pro hvězdy už ne.

King‘s Hall byl poměrně mladý zámek z doby Karla II.,“ promluvil vedle ní Ivor trochu zastřeně, snad pro to minulé číslo, které použil. „Pravidelný půdorys se třemi křídly kolem čestného nádvoří, jedno okno jako druhé, všechny chodby jako podle pravítka. Tahle přestavba ho nepoznamenala zas až tak moc. Řekl bych, že je to na hranici únosnosti, ale Mandrake, Mandrake by to zabilo,“ dodal tiše. Ale nemusel křičet, aby mu Virginie rozuměla, protože jeho srdce k ní promlouvalo dostatečně nahlas.

Pojďte,“ vyzval ji pak, „ještě vám ukážu apartmány.“

Virginie si kriticky změřila své vycházkové oblečení.

A pustí nás tam vůbec?“

Zastavil se a usmál. „Doufám, že ano. Vy vypadáte báječně a na mě si tady všichni víceméně zvykli. – No ano,“ ošil se, „zámek mi sice nepatří, ale ještě pořád jsem tu doma. Vévoda Longtown je můj starší bratr,“ přiznal neochotně to, co ona sama už začínala tušit.
 

***

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one